První říjnový víkend patří již tradičně Jirkovskému Písňovaru. A protože se letos konal již 13. ročník tohoto mezinárodního festivalu sborové populární hudby, a protože je třináctka tak trochu magické číslo, bylo již od začátku všechno trošku jinak. To, že tento ročník bude poprvé nesoutěžní, to se projeví až v sobotním bloku sborů, ale dnes, v pátek, bylo také všechno jinak. Pořádající sbor Ventilky tentokrát zpíval spolu se sborem chomutovského gymnázia, Comodo, takže samotné, zcela čisté Ventilky, nebylo možné zastihnout, ani slyšet zpívat.

Další věc, která byla netypická, byla spojka mezi sbory Comodo/Ventilky a loňským vítězem, který běžně zpívá hned po pořadateli, tentokrát to byl sbor Všelijak Praha. A tou spojkou, nebo možná spíš rozdělovníkem, byl multiinstrumentalista Radim Zenkl. Narodil se sice v Opavě, ale od roku 1989 působí v USA.  Vynalezl speciální mandolínovou techniku, při které zní nástroj jako dva nástroje současně, což jsme měli možnost slyšet. Během návštěvy Irska v roce 1999 začal Radim Zenkl hrát také na tradiční irské píšťaly a postupně na další flétny z celého světa. V Česku spolupracoval se skupinami Druhá tráva, Buty, Čechomor, Jiří Stivín, Vladimír Merta, atd. Jeho koncert i jeho osobnost nás všechny nadchnul….

No, a na 13. ročníku Jirkovského Písňovaru, respektive na jeho zahajovacím koncertě, se Radim Zenkl představil nejen sólovým vystoupením na všechny jmenované nástroje, ale spolu se sbormistrem (jak jsem se na internetu dočetla – jedním z nejlepších sbormistrů současnosti), Michalem Hájkem, zapojil všechny přítomné do speciálního workshopu. A tak se zpívalo a troubilo na didgeridoo (dechový nástroj australských domorodců) a myslím, že výsledek byl geniální, děkujeme!

A podobné pak bylo i vystoupení loňského vítěze Písňovaru, sboru Všelijak Praha. Už jsme si prostě zvykli na kvalitu a té se nám hned na pátečním večeru dostalo opravdu hodně.

Děkuji vám, divákům a posluchačům za nádhernou atmosféru a bezva spolupráci a těším se na zítřejší sbory, které zaplní zámek do všech koutů a díky nimž bude krásný, pestrý a bohatý celý následující víkend. Přijďte si poslechnout….

Koncertem ovšem páteční večer nekončil….vzpomínalo se na mistra Karla Gotta, takže jsme tu měli nejen směs jeho písní, v podání Luboše Hány a různých anonymních zpěváků, ale také třeba píseň Srdce nehasnou, v nádherném podání Anežky Hánové a Luboše Hány. A pak už se hrálo a zpívalo i spolu s Radimem Zenklem….prostě takový milý večer/noc a pohoda…..

Související obrázky: