Ferdinand Maxmilián Brokof v Jirkově
V sobotu 15.9.2012 se to kolem 17. hodiny začalo u městské věže hemžit lidmi, což znamenalo, že se bude dít něco významného. A také se dělo.
V roce 2011 rozhodli představitelé Jirkova, že bude severní zeď městské věže osazena pískovcovou bustou Ferdinanda Maxmiliána Brokofa, českého sochaře a řezbáře německého původu. Jirkovský sochař Miroslav Doležel tuto nádhernou bustu vytvořil a právě 15.9.2012 v 17:00 hodin proběhlo slavnostní odhalení díla. Důstojnou hudební kulisou bylo vystoupení trubačského souboru Halali z naší školy, pod vedením Mgr. Ivy Šimkové.
Spolu s odhalením busty proběhlo i představení publikace Brokof a Jirkov od pana Jaroslava Cinybulka. A pan Cinybulk také všechny přítomné poutavým vyprávěním seznámil s osobností Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Mnozí z posluchačů ani netušili, jaká slavná osobnost pocházela z našeho města a já věřím tomu, že budou odteď na jirkovského rodáka náležitě pyšní a budou rádi kolem busty chodit a radovat se, že máme ve městě zase o jednu krásnou věc víc.
A kdo tedy vlastně onen významný rodák byl?
Ferdinand Maxmilián Brokof (12. září 1688, Červený Hrádek u Jirkova – 8. březen 1731, Praha) byl syn sochaře a řezbáře Jana Brokofa a bratr sochaře a řezbáře Michala Jana Josefa Brokofa. Spolu se svým otcem a bratrem patřili k předním představitelům českého barokního sochařství. Ferdinandu Maxmiliánovi je připisováno autorství či spoluautorství u osmi plastik na zábradlí Karlova mostu, včetně snad nejpopulárnějšího trinitářského sousoší lidově zvaného Turek na Karlově mostě (sousoší sv. J. z Mathy se sv. Felixem z Valois a sv. Ivanem). Na sousoší sv. Františka Xaverského, zanechal třiadvacetiletý Brokoff vlastní autoportrét. Další jeho plastika pro most, sousoší sv. Ignáce z Loyoly, spadlo při povodni v roce 1890 do Vltavy a již nebylo na most osazeno. Zrekonstruovaný originál je uložen v lapidáriu Národního muzea.
Kolem roku 1715 začal spolupracovat s J. B. Fischerem z Erlachu (náhrobek Václava Vratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba v Praze, oltáře a náhrobky ve Vratislavi, návrh hlavního oltáře kostela sv. Karla Boromejského ve Vídni). Ve 20. letech vytvořil řadu plastik v Praze i na venkově (např. morové sousoší na Hradčanském náměstí nebo plastiky na průčelí benediktinského kláštera v Křesoboru ve Slezsku).
Zemřel na souchotiny, obvyklou nemoc sochařů, na níž zemřeli i jeho otec a bratr. V roce 1731 byl pohřben na kostelním hřbitově kostela sv. Martina ve zdi, kde byla umístěna také jeho pamětní busta.
Trubačský soubor Halali zahájil slavnostní akt fanfárami..
Nebyly nalezeny žádné obrázky Nebyly nalezeny žádné obrázky Nebyly nalezeny žádné obrázky Nebyly nalezeny žádné obrázky
