Žena na inzerát
Divadelní hru Žena na inzerát, dle předlohy No Dinner for Sinners od Edwarda Taylora, nastudovala další skupina žáků dramatického oboru. Objevili se v ní jednak někteří herci, kteří v minulém týdnu excelovali v Pomádě, a jednak se představili herci další. A myslím, že paní učitelka Denisa Horová měla při výběru opět šťastnou ruku!
Hra nebyla nikterak jednoduchá. Byla to americká komedie, která má diváka pobavit, tedy herci mají nelehký úkol, zaměřit se na americkou ležérnost…se kterou své repliky předvádí…a nemají tím pádem mnoho prostoru na to, aby přemýšleli o textu samotném. Ten prostě musí naskočit! Dost se jim to dařilo, přestože není úplně snadné, vžít se do role např. zaměstnance americké prestižní makléřské firmy, apod. A pokud se zrovna něco úplně nepovedlo, líbila se mi ta úžasná improvizace, kterou herci plynule použili.
Velmi oceňuji i pohyb na jevišti, protože herci musí vše potřebné zvládnout na minimálním prostoru, včetně všech přesunů, převleků, potřebných rekvizit apod., aniž by tím dali divákovi najevo, že je pódium malé, těsné, a že se tam spolu s rekvizitami ne úplně snadno vejdou.
Každopádně bavit dvě hodiny publikum v šesti lidech, to je na herce-neprofesionály dost dobrý výkon!
Zpívání v synagoze
Město Jirkov oceňuje každoročně nejlepší žáky jirkovských škol. Poslední roky se tento slavnostní akt koná vždy v jirkovské synagoze a je velmi důstojný a slavnostní. A tak, když byla naše škola požádána, aby zajistila kulturní vystoupení, hned mi bylo jasné, že velmi vhodný by do těchto krásných prostor byl lidský hlas. Veronika Makarová a Denisa Maria Kösztnerová, obě ze třídy paní učitelky Libuše Kulíškové, byly tou nejvhodnější volbou a svého úkolu se zhostily s velkou zodpovědností. Děkuji paní učitelce Kulíškové i oběma děvčatům, že svými krásnými hlasy i svou profesionalitou udělaly slavnostní den ještě slavnostnějším.
Pomáda
Literárně-dramatický obor je jedním ze čtyř oborů základních uměleckých škol. Někdy ho navštěvují děti se záměrem naučit se mluvit na veřejnosti, jindy kvůli přednesu a někdy se tak stane, že se sejde stejně naladěná skupina, která už ví, co chce a pak se může podařit taková věc, že se nastuduje dokonce hra. To je v podstatě záměrem dramatického oboru – vyzkoušet práci se skupinou, s textem, vžít se do postavy, která je zcela jiná, než herec sám. A někdy se to nejen povede, ale povede se to úplně skvěle a objeví se třeba Pomáda!
Skupina 16 herců ze třídy paní učitelky Denisy Horové si vyzkoušela tento romantický příběh spolužáků ze střední školy ztvárnit. Jak jsem celý průběh nastudování sledovala, řekla bych, že to byla láska na první pohled! Hru zkoušeli od začátku školního roku a úplně je pohltila! Nejprve se seznamovali se scénářem, upravovali, připisovali, a do hloubky zkoumali charakteristiku a chování postav. Počátkem listopadu následoval výlet do pražského divadla Kalich, aby se podívali, jak hrají Pomádu profesionálové. To vše bylo pro ně velkou inspirací i motivací k další práci. V průběhu listopadu pak začali konečně pódiové zkoušky! Nebylo to jednoduché, museli zvládnout i taneční choreografie, což byl pro herce oříšek, protože bylo třeba zkoordinovat pohyb i výraz, což není jednoduché a pro každého úplně samozřejmé….ale nakonec všechno zvládli a výsledkem bylo představení, které si naprosto získalo publikum! Hrálo se během jednoho týdne celkem 5 představení a Jirkovské divadlo bylo vždy plné!
Součástí hry byla i taneční vystoupení, která zajistila děvčata ze třídy paní učitelky Michaly Pořické. Ani ony neměly jednoduchý úkol – musely zvládnout celkem 8 choreografií! I všech 9 tanečnic si choreografie z Pomády oblíbilo, a přestože byly náročné, děvčata od začátku pracovala v plném nasazení! Jejich bezvadné taneční výkony skvěle doplňovaly samotnou hru, byly její součástí a publikum je vždy po zásluze ocenilo.
A to bylo vlastně na celé Pomádě to kouzelné – propojení tanečního a dramatického oboru. Dobrá věc se zase jednou podařila a přinesla plno radosti a zábavy hercům, tanečnicím, učitelkám i publiku!
Zámecký klavírní koncert
V roce 2020 se domluvili klavírní pedagogové jirkovské a kadaňské ZUŠ na pořádání společných koncertů. Z důvodu covidové epidemie museli své plány na čas odložit. První společný koncert se podařilo uskutečnit před rokem v sále Základní umělecké školy v Kadani. Ze strany žáků i rodičů se koncert setkal s velkým ohlasem a ubezpečil tak pedagogy obou škol o smysluplnosti společného projektu.
Letošní druhý koncert klavírních oddělení obou škol pod názvem Zámecký klavírní koncert, který proběhl 7. června na Zámku v Klášterci nad Ohří, už bezezbytku naplnil původní myšlenku putovních koncertů po zámcích Ústeckého kraje. Romantické prostředí zámeckého sálu podtrhlo krásnou a inspirující atmosféru klavírního večera. Ve stylově a žánrově pestrém programu se představilo více než dvacet mladých klavíristů z obou škol.
Účinkující žáci i posluchači si z koncertu odnesli krásné hudební dojmy a zážitky. Na konci programu nechybělo společné focení a sladký dárek. Jako památku na Zámecký koncert obdržel každý účinkující Pamětní list. Žáky na koncert připravili klavírní pedagogové obou škol – M. Raková (ZUŠ Jirkov), K. Babjáková (ZUŠ Jirkov), K. Zachar (ZUŠ Kadaň) a P. Valvoda (ZUŠ Jirkov a ZUŠ Kadaň). Poděkování za realizaci plakátu a pamětního listu patří paní učitelce Šárce Hromádkové. Květiny na koncert věnovala Květinka u Markétky v Chomutově.
Necháme se překvapit, jaký zámecký koncertní sál rozezní mladí klavíristé v příštím roce.
Pomáda a emoce
Tak na těchto fotkách můžete vidět děkovačku a standing ovation, při čtvrtečním večerním představení Pomády v Jirkovském divadle!
O samotném představení, spolu s fotodokumentací, vám přinesu report během víkendu, ale dnes bych se ráda věnovala aspoň krátce právě čtvrteční děkovačce. Úplně původně jsem šla zcela bez foťáku, jen si užít představení, které už jsem absolvovala dopoledne i s foťákem. Ale nakonec jsem byla závěrečnou děkovačkou tak zaskočena, potěšena, mile překvapena…že jsem vytáhla aspoň mobil a vyfotila vám pár fotek, abych se s vámi, přátelé, o tu radost podělila! On totiž takové emotivní chvíle každý dost potřebuje….a ani to třeba neví. Ale určitá dávka pozitivních emocí je pro každého člověka nutností. A pokud mu chybí, tak je smutný, nešťastný….
A právě na téhle čtvrteční děkovačce se emoce zcela zdarma rozdávaly – děkovalo se nejprve učitelkám, Denise Horové (dramatický obor) a Michale Pořické (taneční obor), protože celé představení i s taneční složkou bylo jejich prací a vzniklo pod jejich režií! No a pak se děkovalo hercům…i tanečníkům…rodičům…sourozencům…kamarádům a bylo v podstatě úplně jedno, komu se děkuje…To se jen díky našim hercům a tanečníkům zkrátka uvolnily emoce a prýštily na všechny strany. A kdo stál někde poblíž, tak k tomu se emoce prostě dostaly a už budou s ním napořád! A to je na tom světě tak pěkné – mít v sobě emoce! Takže kdo přišel na to dnešní představení Pomády, ten je plný emocí, že je může zase rozdávat dál a rozhodně nemůže být smutný a nešťastný! A o to v podstatě šlo!
